GIMP - aplikační možnosti - udělej si vlastní vzorek
Vzorek (angl. pattern) je malý obrázek, který opakováním na ploše vytvoří iluzi skládačky, jejíž okraje na sebe přesně navazují. Můžeme použít třeba jako podklad pod přáníčko či oznámení. Co když by se nám ale hodil vzorek, jaký v defaultní nabídce GIMPu nenajdeme? Jednoduše si vytvoříme svůj vlastní. Pojďme se podívat, jak na to.
1. Základ vzorku
V první řadě si musíme rozmyslet, jaký tvar a vzhled by náš nový vzorek (angl. pattern) měl mít. Já jsem první inspiraci našla přesně ve chvíli, kdy jsem rozbalovala dárek k narozeninám zabalený v papíru, který přímo vybízel pohrát si s jeho kresbou.
Opatrně jsem z papíru vystřihla nepomačkanou část a vložila pod skener. Takto nějak vypadal výřez, ze kterého jsem se jala vytvořit vlastní pattern. Nejčastěji mívaji čtvercový rozměr, proto jsem zvolila jako výchozí velikost 400x400 px.
2. Posun a odstranění přechodů
Prvním počinem bude rozdělit obrázek na čtyři stejné čtverce, se kterými si budeme následně hrát. Zaměříme se na nástroj Vrstva -> Transformovat -> Posun...
Pro osu X i Y nastavíme polovinu z těch 400px, tj. 200px.
a dostaneme takovéto vyobrazení.
Vypadá jako nepodařená skládačka, že? A právě tento krok nám usnadní učinit vzorek "dlaždicovatelným". Co to znamená?
Aby se vzorek hladce rozprostřel po celé požadované ploše, je nanejvýš žádoucí odstranit veškeré viditelné přechody. Pokud bychom totiž udělali vzorek jednoduchým náhodným vyříznutím kousku obrázku, tak by výsledná vyplněná plocha vypadala obdobně jako obrázek výše. Takže my máme nyní za úkol všechny čáry a plošky vyretušovat a propojit tak, aby žádný přechod nebyl vidět - je toto hezčí obrázek než ten předchozí ?
Na úpravu čar jsem použila štětec se stopou 1px, klonovací razítko různých stop, kopírování malé části obrázku do jiné apod. Zde poněkud záleží na kreslířské šikovnosti. Výsledek uložíme ve Windows XP do složky patterns v C:\Documents and Settings\jmeno_profilu\.gimp-2.4 (já jsem nejspokojenější s verzí GIMPu 2.4.6, proto mám konec cesty .gimp-2.4), u Windows 7 do složky jmeno_profilu\.gimp-2.4\patterns. U portable verze GIMPu lze ukládat přímo do vlastní složky GIMPu do share\gimp\2.0\patterns. Důležitost ukládaného rozlišení zmíním vzápětí, velmi totiž záleží na jeho grafické složitosti.
3. Přidání vzorku do palety
Máme hotovo? Tak si hned vyzkoušíme, jak se nám nový vzorek rozplyne po ploše, stačí otevřít Nový obrázek... a jako výplň použít právě náš vzorek. Předtím ale musíme udělat několik kroků, aby se nám náš výtvor zjevil v paletě. Nejjednodušší je zavřít a znovuotevřít GIMP. Druhou možností je udělat refresh přímo v programu.
Klikneme na Plechovku a červeně orámovanou ikonu a postupně na další zvýrazněné ikony.
A když znovu otevřeme přehled vzorků - hle, přidaný vzorek (pojmenovaný klikate.pat) se ukáže mezi ostatními.
4. Vyzkoušení dlaždicovatelnosti vzorku
V tomto případě jsem zkusmo vybrala rozlišení 60x60 px, což se vzápětí ukázalo jako nevhodně malé.
Zkušební vzorek klikate1.pat velikosti 150x150 px jž vypadá o hodně lépe. Pokud okem nezjistíme viditelné hrany, povedlo se nám to 
1. Základ vzorku - kopretiny
Námět na další vzorek na sebe nenechal dlouho čekat. Setřela jsem se stolu zbytky marmelády ze synových palačinek a pozorně ofotila část ubrusu na jídelním stole. Záplava kopretinek by se dala použít jako podkladní vrstva třeba pro nějaké přáníčko.
2. Posun a odstranění přechodů
Zde čtvercový výřez části snímku ubrusu.
a již známý Posun, abychom přenesli k sobě budoucí okraje vzorku pro korekci navazování.
Mezi oběma horními čtevrci je jaksi navíc sotva polovina kopretinového kvítku, zkusila jsem, co nastane, když jej zcela odstraním.
a výsledek po vyretušování
Jak jsem to provedla? Jednoduše jsem udělala přesný výběr překážejícího kvítku, v nástroji Přesun jsem aktivovala volbu na Přesun výběru.
a výběr jsem přesunula nad "travnatý" kousek obrázku. Následně jsem vkopírovala trávu na pozici původní kopretinky a protože obrysy jsou totožné, kopretina zmizela a stačilo jen vhodně rozmáznout okraje pro lepší dojem splynutí s okolní trávou.
3. Uložení a zkouška dlaždicovatelnosti vzorku
Zmenšení obrázku na 150x150 px a jeho uložení do složky patterns mi dovolilo vyzkoušet hotový vzorek v praxi.
Pozn.: Nezapomeneme vzorek nějak pojmenovat!
Protože ponechání defaultního GIMP Pattern by vedlo k tomu, že vzorek se pod tímto "jménem" i uloží a vzhledově podobné vzorky bychom v paletě nerozlišili (pokud by se vůbec jiný vzorek nechal pojmenovat také GIMP Pattern...).
Ale ouha! Vymazaný kousek kopretiny paseku nenadělal, ovšem přesto obrázek není dokonalý.
Nedobrý dojem vytvářejí plochy obrázku, kde je naopak jedna kopretina "useknutá". Opravu jsem vyřešila jednoduchou korekcí.
Protože zpracovávaný vzorek má 400x400 px, otevřela jsem si Nový obrázek... o rozměrech právě dvou dlaždic (vzorků), tj. 800x400 px a vyplnila jej tímto prozatím vadným vzorkem. A hned vidíme, ve kterých místech nastává kolize.
Z levé strany vykukuje kousíček kopretiny, který je nedostatečně veliký na to, aby hladce splynul s částí kopretiny při pravém okraji vzorku. Opět pomohla metoda výběru a vkopírování jiného kousku kopretiny na správné místo a následný výběr pravé půlky obrázku přesně 400x400 px. Dvě dlaždice vedle sebe slouží k tomu, abychom měli před sebou problematické místo s oběma hranami vedle sebe a přesně viděli, které kontury upravit.
Pozn.: ideální by bylo, kdyby levá i pravá dlaždice byly každá v samostatné vrstvě. chybějící kopretinu bychom mohli domalovat a jako vzorek uložit jen vrstvu s pravou dlaždicí, ovšem rozmazávání funguje vždy jen v aktivní vrstvě a neustále přepínat vrstvy by bylo hodně komplikované. Popsaný způsob ve dvou vrstvách by byl užitečný spíš pro akademického malíře, který umí dokreslovat od oka
Dokreslená kopretinka je nenápadná (uprostřed levé hrany).
Tady již navazování vzorku vypadá o poznání lépe:
A na větší ploše:
Princip posunu
Co se vlastně s obrázkem určeným k dlaždicování při Posunu děje? Dojde k situaci, že se uprostřed obrázku potkají okraje vzniklých čtverců (v případě, že na ose X i ose Y dojede k posunu vždy poloviny výchozích rozměrů obrázku), jejichž přechody je nutné odladit, aby efekt dlaždicování byl lahodný pro oči.
Výchozí obrázek:
po aplikaci Posunu:
Ještě názornější je minitabulka a la Excel:
Záleží už jen na naší nápaditosti - z čeho si vyrobíme vlastní vzorek, a šikovnosti - jak hladce zaretušujeme přechody. A také na tom, jak odhadneme vhodné rozlišení. Není od věci uložit si připravený vzorek ve větším rozměru (např. těch 400x400 px) a ve formátu XCF, protože kdyby nám uložené rozlišení patternu bylo jednou malé, snadno si z nativního formátu XCF vyrobíme jiný vzorek bez ztráty kvality.