BF: Všechno šlape až do dne, kdy máš víc USB zařízení než je zdraví rozumné. Klávesnice, myš, mikrofon, RGB lampa č. 1, RGB lampa č. 2, jedna webkamera, druhá webkamera (protože jiný úhel, že ..), Backlight LED RGB pásky na monitor, větrák, podsvícená podložka pod myš, tři externí HDD, víceportový adaptér do kterého je zapojený HUB PORT 2 a ten krmí HUB PORT 3, USB repráčky.
A pak to přijde: "Nemám žádný volný port USB!"
PCIE slot kam bych mohl zapojit dejme tomu "4x3.1 USB" ? Zabrala ho velikost kolosalního GPU, který žere víc wattů jak dětský tábor.
Tak co teď? Jasně, je tu HUB, ale jaký? Ty levné jsou spíš loterie. Maximálně jedno slušný Ačko, těch je ale hodně ruzných typů kvality a jsou často omezené na [USB-A USB 2.0] kvality odpovidající plastikové hračce z Kinder vajíčka. Co tedy dělat. Odpověd je jednoduchá, použijte USB Type-E.
Přejít na článek
Ono se porad omila slozitost archivace, ale mozna by se spis melo resit to, zda je nutne kdejakou blbost, ktera vznikne jako elektronicky dokument archivovat. Tam kde je to dany zakonem (treba nejake ucetnictvi 10 let), tak neni co resit, ale nejaka dlouhodobejsi archivace, myslim, ze ten zavedeny system archivovat pokud mozno vsechno je v digitalnim svete neudrzitelny, protoze do digitalni podoby se toho dostane mnohem vic nez na papir.
Tak tenhle problem ma jednoduche reseni, pouzivat open source formaty jako je ODT a pripadne si ulozit zdroj (specifikaci formatu), pak budu moci kdykoli dokument "restaurovat" do puvodni podoby aniz bych musel mit po ruce program, kterym se to cetlo v dobe vzniku dokumentu.