BF: Všechno šlape až do dne, kdy máš víc USB zařízení než je zdraví rozumné. Klávesnice, myš, mikrofon, RGB lampa č. 1, RGB lampa č. 2, jedna webkamera, druhá webkamera (protože jiný úhel, že ..), Backlight LED RGB pásky na monitor, větrák, podsvícená podložka pod myš, tři externí HDD, víceportový adaptér do kterého je zapojený HUB PORT 2 a ten krmí HUB PORT 3, USB repráčky.
A pak to přijde: "Nemám žádný volný port USB!"
PCIE slot kam bych mohl zapojit dejme tomu "4x3.1 USB" ? Zabrala ho velikost kolosalního GPU, který žere víc wattů jak dětský tábor.
Tak co teď? Jasně, je tu HUB, ale jaký? Ty levné jsou spíš loterie. Maximálně jedno slušný Ačko, těch je ale hodně ruzných typů kvality a jsou často omezené na [USB-A USB 2.0] kvality odpovidající plastikové hračce z Kinder vajíčka. Co tedy dělat. Odpověd je jednoduchá, použijte USB Type-E.
Přejít na článek
Co je to reparse point?
Myslim ze je to bod na ktory ked sa narazi tak sa zavola nejaky spustitelny kod. Jaky kod sa spusti zavisi od udajov v tom reparse point zazname (moze to byt aj doinstalovany kod, aj vir samozrejme, vivat MS :D), resp. system zavola VSETKY file system filter driver-y, a jeden z nich vidi ze aha to je moje tak vrati ze jaky subor simuluje. Tym padom mozes mat akykolvek spustitelny kod, ktory bude simulovat nejaky subor vo filesysteme a pritom fyzicky na disku take daco vobec neexistuje. T.j. daju sa tak softwarovo simulovat zlozky a subory ktore v skutocnosti neexistuju.
Pouziva sa to na to aby bolo mozne urobit Volume Mount Points, Directory Junctions, Hierarchical Storage Management, Native Structured Storage, Single Instance Storage, and Symbolic Links.
NTFS