Díky, je to zajímavé čtení - ale bohužel dochází k závěru, že "o liberální levici nelze říci ani to, že živoří". Takže jsme tam, kde jsme byli: terminologií toho článku se dá říct, že pod pojmem "levičák" se obecně myslí "Levicový nikoli-liberál" - a to, co se v praxi považuje za levicové názory, jsou názory v článku označené jako názory "Levicového nikoli-liberála":

Levicový nikoli-liberál vidí v soukromém vlastnictví a v kapitálu zvlášť něco špatného. Proces zhodnocování kapitálu považuje za hlavní příčinu všeho zla. Předpokládá, že "kapitalismus", tj. společnost, v níž ke zhodnocování kapitalismu dochází, musí zaniknout. Radikálnější levicový nikoli-liberál by nejraději vše znárodnil. Jeho mírnější odrůda se spokojí se snahou o maximální zdanění, regulaci a omezování. Vzhledem k tomu, že praktická realizace jednoho i druhého naráží na řadu problémů, mají obě varianty tendenci sklouzávat ke katastrofickým vizím.
Levicový nikoli-liberál má k trhu a tržnímu mechanismu negativní vztah. Připouští, že trh nelze jen tak zlikvidovat, ale rád by jej alespoň co nejvíce regulovat a nahrazoval přerozdělováním. Když hovoří o nutnosti spolupůsobení státu a trhu, má vždy na mysli co největší roli státu ve vztahu k trhu. Především však považuje některé oblasti (zdravotnictví, školství, penzijní pojištění apod.) za posvátnou půdu, na kterou nelze trh či tržní mechanismus pustit za žádnou cenu, které je nutné před trhem uchránit. Nejenže nevnímá skutečnost, že tržní mechanismus se vyvíjel po celé dějiny lidstva, ale vůbec nemá představu o tom, jak se tržní mechanismus vyvíjí v dnešní době, jak tento vývoj podporovat a jaké problémy či na druhé straně úkoly tím mohou být řešeny. Proto také - pokud má možnost rozhodovat o vývoji společnosti - vždy narazí na bariéru problémů, které jsou pro něj neřešitelné a s jejichž řešením si neví rady.
Levicový nikoli-liberál vidí v sociálně orientovaném přerozdělování klíč k řešení všech společenských neduhů. Přehlíží jeho vedlejší negativní účinky. Pokud na ně v praxi naráží, vydává je za selhání jednotlivců, kteří těží ze svého postavení. V důsledku toho si sám sebe idealizuje ve svých očích (on sám by přece kouzlu držby přerozdělovacích aktivit, tomuto "kouzlu prstenu") nepodlehl. Za svého konkurenta považuje nejen ty, kteří již přerozdělovací moc drží (a považují se za strážce sociální ochrany, kteří to přece myslí nejlépe), ale i ty, kteří ze stejných pozic o tuto moc rovněž usilují. To ho vede k pocitu výlučnosti, nedůvěřivosti vůči komukoli a sektářství. Pod deklarovanou "solidaritou" pak bují vztahy nevraživosti.