Stojí za pokus zkusit audacity, klidně nějakou starší verzi. Je zadarmo a v XP určitě fungoval (používal jsem jej tam i když zrovna na tohle jsem měl jiný placený sw (když říkám placený, nebyla to nijaká tragedie, šlo myslím o 199 korun)). S ohledem na účel nebude vadit, že neumí třeba 32 bitů (16 bitů by mělo stačit). Sonet B444 jsem měl za to, že jsou cívky a ne kazety, ale možná si to s něčím pletu. Vývod pro sluchátka by mohl stačit. Linkový vývod je lepší (neni ovlivněný ovladači hlasitosti), ale propojovat pětikolík a jack to chce si na to redukci udělat sám (dávno se neprodávaji redukce z pětikolíku na nic a taky jsem si jich poslední dobou musel pár vyrobit).
Svého času se prodávaly různá udělátka na digitalizaci kazet, ale jejich kvalita jako celku byla mizerná. Jednou jsem si takto koupil poměrně levný kazetofon s reverzní mechanikou (ten můj zrovna pod značkou roadstar, ale viděl jsem totéž pod různými značkami). Zvuk do sluchátek dával celkem dobrý, ale ta digitalizační část byla šílená (po připojení do PC se hlásil jako zvuková karta, ale opravdu velmi mizerná zvuková karta), tak jsem to vyřešil napojením na pořádnou zvukovku a výsledek byl velmi slušný. Hlavně ta reverzní mechanika byla výborná, protože jsem to mohl nechat běžet 90 minut.
Přepis z cívek u mě blokuje fakt, že narozdíl od kazet nevím co na těch zděděných páskách může vůbec být a nejsem schopný si v tom udělat systém (kazety mám číslované, tam je to jednoduché). To že některé jsou nahrané různými rychlostmi (a magneťák co mám má jen jednu) je nejmenší problém, to se lehce upraví. Spíš je problém s půlstopým, čtvrstopým a mono nebo stereo záznamem, přecejenom tehdy to nebylo tak jednoduché jako s kazetama, kde mono a stereo je navzájem kompatibilní.
Ono nejde o nic jiného než příslušný přístroj propojit s počítačem a na počítači spustit záznam. Je potřeba nastavit vhodne citlivost, aby se sognál neztrácel v šumu, ale zase nebyl ořezáván (dělával jsem to tak, že jsem po počátečním odhadu na základě kousku nahrál celou kazetu a zkontroloval, jestli někde nebrnkám o strop nebo naopak a pak to případně zkorigoval; trochu náročnější na čas to bylo). Tento záznam je potom potřeba ostříhat, opatřit poznámkami a nějak vhodně uložit. To je alespoň pro mě vždy ta složitější část (zatímco přepis se provede víceméně sám (stačí jen dohled, spíš doslech), tato fáze vyžaduje práci u počítače). Mám zdigitalizované snad už doufám všechny videokazety, ale pořád je mám jenom jako 16-32GB soubory, což je sice lepší než magnetofonový pásek (dá se to přehrávat kdekoliv v síti), ale neni to ono.
Nápad dát to firmě je sice pěkný, ale osobně bych rodinné klenoty cizím lidem nesvěřoval.