Pokud autor programu neurčí jinak, spouští se program na primárním monitoru buď veprostřed nebo maximalizovaně (nebo na určené pozici, ale to je trochu hloupé, programátor nemůže vědět jaký monitor a tím i prostor má uživatel k dispozici). Ve starších windowsech (třeba sedmičkách) býval primární monitor v tom dialogu označený hvězdičkou (koukám ale, že ani v linuxu už to označení neni, ale je to aspoň z toho dialogu poznat).
Potom jsou ale programy, které si pozici spuštění určují a to právě obvykle podle poslední pozice. Průšvih je, pokud poslední pozice byla mimo viditelnou obrazovku. "Kde to je" "Asi někde na třetím monitoru" tak jsem někdy hledal jedno okno, když jsem chtěl šéfovi něco ukázat, ale dělal jsem to doma, kde jsem měl taky dva monitory ale uspořádané jinak. Po této větě jsem ho přesunul, a to zase koukal šéf, protože jemu se to taky stávalo a neuměl to. (Mimochodem alt+mezerník vyvolá místní nabídku okna, p jako přesun, pak se nesmí šahat na myš a posouvat to šipkama, dokud se okno nezjeví.)
Jsou samozřejmě i jiné možnosti (může se spustit na sekundárním monitoru a ta nejhloupější je pozice, ve které to měl návrhář (protože ta klidně může být mimo)).
Pak záleží taky jak k tomu přistupuje program, pokud bere plochu jako jeden celek (tak jako na tom screenshotu) pak bod 0,0 je snad v levém horním rohu primárního monitoru (pokud je sekundární vlevo nebo nahoře od primárního, jde to do mínusu, ale je to prostě jedno dvourozměrné pole). Pak je možné brát to jako pole monitorů a to jsem právě řešil, že v různých počítačích bylo různě uspořádané a nebylo prakticky možné zjistit kde se fyzicky nachází ten který monitor (vyřešil jsem to tak, že jsem jednotlivým počítačům to přiřadil napevno). Ale v rámci počítače to bylo jednotné. A to jsou jen dvě možnosti, které jsem používal já, určitě jich bude mnohem víc.