Co je problematického na stovkách gigabajtů. Na trhu jsou běžně disky 2-20 TB. Koupíte dva a máte dvě nezávislé kopie, a jediné co to stojí (kromě ceny disku) je čas na to kopírování a kontrolu těch kopií. Dvě kopie jsou minumum, tři jsou lepší. HDD bohužel odcházejí, a nemusí nutně odejít HDD, stačí, když systém (nebo třeba virus) něco někam blbě zapíše což se taky stává. A když vám spadne disk z metru osmdesát, tak taky je po něm.
Stažené filmy jsou v pohodě, to neni nic nenahraditelného, jen asi dá práci to poshánět, zvlášť když už uložto neplní funkci distributora kradených filmů (ovšem filmaři si musí přiznat, že řada z toho jsou obchodně mrtvé věci, které jsou rádi, když prodají na "novinovém" DVD za pár kaček (takové ty 20-100 korunové disky v trafikách)).
Horší by bylo něco jedinečného, ať už by to byla nějaká vlastní práce, nebo rodinné foto a video. To nenahradí nikdo, prostě ztracené fotky znova nevyfotíte. Filmy existují dále někde v trezorech a spoustě kopií.
Pokud je nějaká náhrada uložto, tak neni nijak všeobecně známá, ostatně kdyby byla, tak ji zavřou, jako zavřeli uložto. Asi nezbyde vrátit se do devadesátek a tyhle věci si předávat hezky fyzicky na disketách a CD, no dneska spíš fleškách a externích HDD. Dost se dá najít na youtubu, ale to je dost cenzurované, takže to, co si filmaři nepřejou tam prostě neni. Na druhou stranu co tam je, tam je legálně, respektive právě díky té cenzuře se můžete ohánět dobrou vírou, že tomu tak je (u uložto by nikdo na dobrou víru nevěřil). Pak jsou ještě takové obskurní servery jako vimeo a soho a strašná spousta dalších a taky spousta, která tuneluje youtube. Kromě toho máme pozemní digitální vysílání, kde ve čtyřech multiplexech je asi 75 položek (taky mě to číslo překvapilo, v neděli jsem koukal na výpis, bejvávalo to kolem 50 položek), aby se mezi tolika stanicema (on je v tom i rozhlas a nějaké další blbosti) nenašlo něco, co stojí za sledování, to už by bylo.
Abych nemusel dávat další příspěvek (hodilo by se to jinam):
Porušená MFT neni problém, respektive je to problém, ale ne tak velký. MFT je na disku ve dvou odlehlých kopiích (na začátku a na konci) a obnovovací programy (mám pocit že i linux) si vyberou tu správnou.
Teď tak z hlavy neřeknu, co všechno je v MFT, systém NTFS zase tolik neznám (narodíl od FAT, který znám do posledního bajtu), jestli tam je jen seznam souborů a nebo i alokační řetězce (ty ale spíš jsou jinde). Ale tohle asi není problém někde dohledat, já neměl dosud tu potřebu.
Řešil jsem kdysi externí HDD, kde byl vadný sektor zrovna v MFT (jeden vadný sektor v jedné ze dvou kopií MFT). Soubor měl mít 50 giga (byl to 24 hodinový záznam nějakého experimentu) a disk byl nový, takže byl předpoklad, že soubor neni fragmentovaný. Vzal jsem 50 giga od pozice, kterou označil GDB (tehdy jsem ho ještě neměl zakoupený, tak jsem musel vystačit s demoverzí, která mi ukázala soubory a informace o nich (i demoverze ukáže na kterém clusteru se nachází, možná i řetězec clusterů už nevím, ten 50GB soubor neby fragmentovaný)) a ono to náhodou vyšlo. Disk se pak odnesl na reklamaci do alzáče, kde obratem vydali nový, který slouží dosud.
Hlavní je, jestli program umí tu MFT nějak dopočítat, pokud teda jsou poškozené obě kopie, taky bývá možnost si vybrat a ne vždy je správná ta možnost, kterou program nabízí jako první. Píšete, že GDB si s tím nějak poradil (v demo vám obnoví něco málo, bývalo to řádově 5 megabajtů), tak neváhejte pokud ta data mají cenu aspoň €79 nebo kolik stojí licence (na české to bývalo něco jako 2222 korun), získáte tím doživotní licenci včetně updatů.
Mimochodem právě GDB byl jediný asi z 10 programů, které jsem tehdy vyzkoušel, který si s chybou v MFT poradil. Ale bavíme se o době, kdy NTFS nebylo zase tak běžné (tehdy se ještě běžně používal FAT32) a linux ho podporoval experimentálně a ne úplně ideálně (vůbec se nedoporučovalo připojovat ho k zápisu), obnovovací programy ho neuměly.