Moje dvě metody:

1) Text opisuju - ovšem né celý, jen první část slova a zbytek vlnovku, tak nějak, abych neztrácel příliš času, on si to člověk srovná v hlavně, stačí 2-3 první písmenka a dovlnit to- nevýhoda: za posledních xx let jsem nic ručně nepsal, dělání vlnovek dostatečně zkurví písmo a pak je problém u zkoušky, kdy člověk neumí napsat pořádně slovo. Moje písemka ze státnic byla tedy z tohoto důvodu psána takzvaným obkročným písmem: věta psace, věta tiskace, věta psace, věta tiskace - z důvodu eliminace rizika, že to nepřečtou (obrana tiskací věty) a zárověn neztrácení příliš času (psací věty).

--
2) Druhá moje metoda je takzvaný "round-robin" tnz. kolem dokola - školu jsem nenáviděl a nedokázal jsem čumět nikdy na žádný slajd déle než pár vtěřin, natož si v duchu opakovat nějaké vzorce ze slajdu (se posrali, ne?), naprosto žádné zdržování, dokonce jsem ani nečetl celý slajd -> projel jsem celý předmět třeba za hodinku, všch 14 přednášek. A pak znovu a znovu - misto postupného učení od začátku, jsem to bral vždy "fast full scannem" všechno a dokola a dokola. - on si to mozek po 6tém projetí začně pomalu srovnávat i když je to tempo na urovni rychločtení.

Na nevýhodu této metody jsem narazil u státnic: na učení toho bylo tolik, že jsem objet kolem dokola všechny slajdy na státnice a celé to otáčet (tzn projetí/opakování celého učiva) stíhal sotva za den. A takhle každý den - no nic moc, bylo to jako vytloukání klínu klínem. Zatímco ostatní psali "ještě si zopakuji fyziku" či "dneska mi zbejvá algebra a část matiky" já jsem každý den jel všechno