BF: Všechno šlape až do dne, kdy máš víc USB zařízení než je zdraví rozumné. Klávesnice, myš, mikrofon, RGB lampa č. 1, RGB lampa č. 2, jedna webkamera, druhá webkamera (protože jiný úhel, že ..), Backlight LED RGB pásky na monitor, větrák, podsvícená podložka pod myš, tři externí HDD, víceportový adaptér do kterého je zapojený HUB PORT 2 a ten krmí HUB PORT 3, USB repráčky.
A pak to přijde: "Nemám žádný volný port USB!"
PCIE slot kam bych mohl zapojit dejme tomu "4x3.1 USB" ? Zabrala ho velikost kolosalního GPU, který žere víc wattů jak dětský tábor.
Tak co teď? Jasně, je tu HUB, ale jaký? Ty levné jsou spíš loterie. Maximálně jedno slušný Ačko, těch je ale hodně ruzných typů kvality a jsou často omezené na [USB-A USB 2.0] kvality odpovidající plastikové hračce z Kinder vajíčka. Co tedy dělat. Odpověd je jednoduchá, použijte USB Type-E.
Přejít na článek
Dávkový soubor pro systém LINUX ?
Pro Linux to je .sh (shell script).
Nějak nechápu, co chceš spouštět? Program pro Windows v Linuxu?
dovolím si opravit ctěné PT rádce:
Unix (obecně, tedy i Linux) si na nějaké pošahané koncovky rozhodně nehraje.
Každý soubor (pozor, toto neplatí pro adresáře, kde to má trochu jiný význam) má 3x3 atributy RWX (Read-Write-eXecutable), pro vlastníka, skupinu a "zbytek" uživatelů. Podle toho se řídí spustitelnost souboru.
Aby však šel např. skript spustit ve správném interpretru, typicky v bashi (může ale být použito prakticky libovolného interpretru, např. perl, python, awk apod.), je třeba soubor uvodit tzv. shebangem (též hashbang), viz Shebang_%28Unix%29 - tím je jasně řečeno, jaký interpretr se má použít.