Tak este raz. Zhrnme si to.
Najprv fakty:
Obciansky zakonnik sa vyjadruje k teme v § 53 a 57.
Podtstana vec, pre nas je toto:

§ 53 odst. 7 a odst. 10 OZ, Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění“

Ak spotrebitel odstupi naozaj od zmluvy tak podla odstavca 7:

Má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.“

Takze co hovori zakon? Dodavatel je povinny vratit celu ciastku spotrebitelovi, ale zaroven ma pravo na nahradu nakladov spojenych s vratenim tovaru. Nikde sa neuvadza, ze je dodavatel povinny uhradit spotrebitelovi naklady spojene s prepravou tovaru smerom k dodavatelovi.
Presne toto som napisal vo svojom prvom prispevku.
A teraz k tomu sudu. Nestal sa pred rokom, ale pred dvoma a nebolo to v CR, ale v Nemecku. Nicmenej ESD vydal odporucanie sudom v ramci EU ako sa maju chovat (nemusia) v takychto pripadoch.
Skusim to uzavriet tak, ze dodavatel by naozaj mla vratit plnu sumu spotrebitelovi a az nasledne si vymahat naklady spojene s vratenim tovaru, kedze toto je vsak komplikovane dodavatel si casto tieto naklady odpocita hned a nevracia plnu sumu. Smozrejme spotrebitel sa moze sudit, s dobrym pravnikom asi aj vyhra, nicmenej nasledne nato moze celit zalobe zo strany dodavatela o zaplatenie nakladov spojenych s vratenim tovaru a tam uz nevyhra.
Este raz zdoraznujem, ze dodavate nie je povinny platit postovne spotrebitelovi.