Uf, sice nejspíš nezměním tvůj názor racionálními argumenty, ale v tom tvém příspěvku je tolik nepravd a histroicky se vezoucích věcí (dnes už dávno neplatí), že musím reagovat.

1) Aktuálně (podle zprávy z loňského roku) vyrobí článek energii potřebnou k jeho výrobě za 2,5 roku v podmínkách severní Evropy, na jihu je to pak rok a půl.

2) I s malým napětím lze pracovat, dnes existují aktivní invertory, které zatíží panel za daných podmínek tak, aby získával nejvyšší výkon a ten pak přeměňují do sítě. Mohou pracovat s velikým rozsahem vstupního napětí.

Tady tenhle invertor funguje tak, že se sám nafázuje na síť a nastaví si malinko vyšší napětí (takže pro síť je zdrojem, hlavní přívod má nižší napětí, nefiguruje jako zdroj). Tím se elektřina z něj v sítí spotřebuje a pokud si člověk ohlídá, aby nevyráběl přebytek (který by protekl elektroměrem do sítě), pak se sníží spotřeba elektriny (má za elektroměrem vnitřní zdroj). Ten invertor se věší přímo na panel, takže i tvé argumenty o mohutné stejnosměrné nízkonapěťové soustavě se také dají snadno vyvrátit.

3)Účinnost dnešních invertorů je 95% u měnších, u velkých pak 98%+. Přičemž rozdíl od sinusovky síťového napětí bys poznal až po hodně detailním rozboru na osciloskopu.

4) Ještě k nízkému napětí, existují dnes ohřívače vody (bojlery), které se na solární články mohou napojit přímo a i nízké napětí je zdě přeměňováno na teplo.

Návratnost kombinace (výše odkazovaného) mikroinvertoru (tedy pouze pro vlastní spotřebu) je v nezaplacené elektřine (neodebrané ze sítě) zhruba 10 let.

Je rozhodně jasné, že k podobným výsledkům, jako zvyšujicí se účinnost panelů (v americe se pracuje na článcích, které v laboratorních podmínkách mají účinnost 35% - dnešní pouze 25%), efektivita jejich výroby, technologie a účinnost invertorů, sytémy řízená, tlak na vývoj akumulačních technologií, to všechno bychom neměli bez počátečních masivních investicí do této oblasti.

Ale ty máš prostě v ECO své nepřátele, takže to stejně nic nemění.