Pocity po přechodu z Maema na Android.

Přechod z Nokie N900 na HTC Sensation si netroufám nazvat přímo k lepšímu, ale k jinému. Určitě jde o pokrok, ale N900 byla v ohledu otevřenosti naprosto dokonalá a nějaký americký systém jí nemůže konkurovat. Jestli vás telefon na první pohled může něčím zaujmout, bude to zcela jistě LCD, protože nic jiného skoro není vidět a pochybuju, že si někdo všímal kamerky videohovorů, nebo snad senzorových tlačítek. I když na něj všichni nadávaj a uváděj ho jako zápor, tak 540*960 4,3" si člověka získá, zvlášť to rozlišení. Bohužel, ten systém naráží na fakt, že funguje téměř na libovolném hardwaru, takže ani relativně silný dvoujádrový procesor nepředejde občasnému zaškobrtnutí v rychlosti, náročnější hry vycházejí v několika verzích podle grafického akcelerátoru a tak podobně.

V malé krabici najdete telefon s vtipným upozorněním, že nemáte na obrazovku vyvíjet přílišný tlak, sluchátka, USB adaptér do zásuvky a USB kabel (společně tvoří nabíječku). Toto příslušenství je v barvě podle zvolené barvy krytu. U tmavé verze černé, u bílo stříbrné, kterou vlastním, je vše bílé. V HTC mysleli i na takové detaily jako je černá, respektive bílá gumička držící srolovaný USB kabel v krabici. Rozsáhlejší návod v malé krabičce nehledejte, ten je ke stažení na internetu. Stručný plakát pro první použití se dá jednoduše vystihnout zhruba slovy "takhle tam dejte SIM a baterku, pak to zapněte a používejte".

Po stránce zpracování nemám téměř co vytknout. Po třech týdnech se mi dostalo větší množství prachu pod sklíčko obrazovky, ale to už servis vyřešil a teď se zdá být v pořádku. Telefon je v ruce i přes svou velikost pevný a nekroutí se, tomu vděčí pruhu hliníku na zadním krytu, který pokračuje i přes značnou část přední strany a boků. Ten je zároveň poměrně nepříjemnou záležitostí v teplotách, které jsou teď venku. Díky jeho vysoké tepelné vodivosti ve srovnání s plastem působí telefon mnohem chladněji, než ve skutečnosti je.

Displej by měl být Gorilla Glass, takže jsem se rozhodnul nechat veškerou ochranu proti poškrábání na originálním pouzdře HTC a displej nijak dodatečně nechránit. Po asi dvou měsících je stále bez škrábanců.

Jistě si všimnete, že se dá telefon zakoupit ve dvou verzích- "klasický" Sensation a Sensation XE zaměřený na hudbu. XE si hraje na hudební telefon bez kompromisů, skutečnost je ale trochu jinde. Jeho hudební výstup je naprosto identický jako u obyčejného Sensationu a ten je bohužel podprůměrný. Stejně na tom je i hlasitý reproduktor- mono, identický a podprůměrný jak hlasitostí, tak kvalitou. Co by mohlo přesvědčit ke koupi je 1,5GHz procesor místo 1,2GHz. To ale také není pravda. Model procesoru je stejný a XE je pouze od výrobce přetaktovaný. Dá se tedy říct, že pokud snesete konzervativnější bílé podsvícení senzorových tlačítek místo mladě vypadající červenorůžové, nepotřebujete objektivně hodnoceno poslechově nepovedená sluchátka firmy "Beats by Dr. Dre" s červeným kabelem a zvládnete si telefon sami přetaktovat, ušetříte 3000 korun.

Start systému, prostředí, rychlost

První, co musím zmínit a nemůžu si to odpustit je rychlost startu systému. Slovy "tři vteřiny". Ano, úžasné, ovšem než zjistíte, že v HTC jsou vychytralí a tlačítko Vypnout znamená něco jako Hibernace, nebo ještě spíš Režim spánku u počítačů. Smartphone totiž neudělá to, co chcete. Úplného vypnutí docílíte například tím, že po vypnutí na chviličku vyndáte baterku. To jsem provedl a zapínám podruhé. Tentokrát už výsledek není tak slavný- jedna minuta a sedmnáct vteřin. Pro někoho hodně, pro jiného málo, jako plus lze brát fakt, že je telefon po načtení okamžitě použitelný téměř bez záseků. Pro Symbianisty jen doplním, že po startu je použito závratných 419MB RAM.

Co nejednoho uživatele překvapí je propracovaná úprava grafiky od výrobce telefonu. Můžete tedy vlastnit několik telefonu s Androidem a každý budete ovládat trošku jinak. Po zapnutí musíte projít pár základních nastavení jako je jazyk, nebo možnosti synchronizace. První věc, která mě zde zaujala je požadavek informovat telefon, zda může používat data operátora, nebo ne. Jestli tedy stejně jako já nechcete internet do mobilu, stačí zaškrtnout jednu volbu v nastavení a telefon se začne chovat jako kdyby data operátora neexistovala. Pokud nejsem připojený k WiFi a otevřu aplikaci požadující internet, jen se dozvím, že nejsem připojen k internetu. Kdybych si připojení zaplatil, změním jednu položku v nastavení a můžu na internet.

Velice zajímavé a překvapivě funkční řešení je zálohování kontaktů, kalendáře, SMS, aplikací na Gmail účet. Pokud vás něco donutí naformátovat telefon, stačí se po následném zapnutí přihlásit účtem a všechny aplikace dostupné na Marketu, nastavení, kontakty, SMS a kalendář se automaticky překopírují do telefonu. Jediné s čím nepochodíte je w*rez, ten si musíte instalovat ručně.

Prostředí HTC Sense 3.0 je jedním slovem hravé. Barvičky kde to jen jde, animací možná až příliš. Například odemknutí obrazovky je následováno zhruba dvouvteřinovou animací během které se odemykací kroužek efektně rozletí, následně se vám před očima naprosto bez významu protočí všech 7 ploch, zastaví se na první (prostřední) výchozí a přetočí se hodiny na aktuální čas. Pokud toužíte po tom, že telefon odemknete a ihned začnete bez zdržování pracovat, čeká vás flash ROM za nějakou neoficiální, ta základní nepočítá s možností, že by snad někdo upřednostnil rychlost před předváděním se.

Rychlost práce telefonu je úžasná, ale dokážu si představit vyšší. Když si uvědomím, že držím v ruce dvoujádrový procesor na frekvenci 1,2GHz s výkonem kolem 47 Mflop/s a 768MB RAM, tak nedokážu pochopit, jak se může občas zadrhnout při zcela banálních záležitostech. Zatím co úžasně zbytečná odemykací animace zmíněná výše je za každé situace plynulá, například stupidní rolování v kontaktech, nebo animace otevření menu (ano, i na to má HTC Sense efektní animaci) se dokáží sekat.

Velice povedená součást systému, kterou bych snad povinně nařídil do všech systémů je nenápadná položka Baterie v Informacích o telefonu. Je zde vidět procentuálně (přesněji) stav baterie, ale hlavně i její využití. Už tedy není potřeba hledat která aplikace tak šíleně žere baterku. Zapnu tuhle aplikaci a hned vidím: telefon je 14 hodin a 20 minut mimo mimo elektrickou zásuvku a nejvíce (66% energie) dnes spotřebovalo podsvícení displej a displej samotný. Jas mám na 40% a telefon mi ho doporučuje zkusit snížit. 15% baterie využilo připojení na síť operátora, telefon doporučuje pro ušetření offline režim. 13% dneska sežrala činnost operačního systému, 3 procenta internetový prohlížeč, 2% telefonování a 1% bluetooth připojení. Vidět takový přehled se může nejednou hodit, například jsem zkoušel hru Modern Combat 3. Telefon se rychleji vybíjel, stačilo jedno nahlédnutí do téhle zabudované aplikace a bylo jasné, že v tom má prsty. Tohle Maemo nemělo, na druhou stranu u něj vydržela baterka výrazně déle, tady si občas raději zkontroluju jak na tom jsem a nabíjím každý den.

Instalace, nákup(kradení) aplikací, intenet

Jedno z velkých lákadel Androidu je Android Market a člověk přecházející z Maema může jen zírat. Na N900 jsem znal těch pár stovek aplikací alespoň "od vidění" ve Správci aplikací. U Androidu tohle nehrozí. Musím citovat díl Futuramy, kde čekají ve frontě na eyePhone, Bender si přeje políbit zadní část těla a dočká se odpovědi "There's an App for that!". Asi tak to funguje.

Pokud nebudu uvažovat možnost rootu a následného hraní si se systémem, tak mě vytáčejí reklamy v aplikacích. Funguje to tak, že veliké množství aplikací a her vydělává na tom, že pokud je dostupné připojení k internetu, tak zobrazuje reklamu. Ta bývá nejčastěji ve formě malého černého obdélníčku někde na obrazovce, který s oblibou zakrývá přesně těch pár pixelů kam potřebujete v ten moment kliknout. Například Angry Birds free tak dostává zcela nový rozměr. Nehrají zde ptáčci proti prasatům, ale člověk proti reklamě ve hře "kdo s koho", tedy zkuste zamířit na prase a netrefit se při tom na reklamu.

Pokud někoho neuspokojí Market, tak může začít hledat .apk instalačky. Těch je také veliké množství, většinou se touhle cestou instalují nelegální aplikace. Apk soubory vás telefon nenechá nainstalovat jen tak, musíte mu ukázat, že víte co děláte tím, že si v nastavení zaškrtnete možnost "Neznámé zdroje". Potom už není s instalacemi žádný problém, na certifikáty se tu stejně jako u Maema nehraje. Ten, kdo touží po instalací aplikací výrazně zakořeněných do systému si může zkusit root, dalo by se to nazvat obdobou Symbianového hacku.

Internet telefonek zvládá podobně jako N900, tedy bezchybně. Nemá problém s flashem, například na YouTube zvládá vyšší rozlišení, než N900 s výrazně pomalejším procesorem. Hodně aplikací tady funguje tak nějak automaticky, že o nich ani nevíte. Připojím se na internet a okamžitě se mi zaktualizuje facebook, gmail, RSS a mnoho dalšího. Velice dobře je zpracovaný i fakt, že pro samotnou práci s těmito aplikacemi už internet nepotřebuju. Ráno se probudím, připojím se na WiFi, za minutku se odpojím a cestou do školy ve vlaku si přečtu co je nového přes RSS, zkontroluju emaily, podívám se na facebook, zkontroluju kdo mi psal na ICQ, podívám se, jaké bude počasí. Náročnost wifi na baterku překvapivě není vysoká. Podle ukazatele využití baterie spotřebuje při trvalém provozu 10% z celkové spotřeby při cca 30% signálu a to mi rozhodně nepřijde zlé.

Aplikace, komunita

Androiďáci jako komunita v reálném světě nefungují. U Maema to vypadalo asi tak, že když jsem někoho potkal, tak na mě mávnul jako že vzal na vědomí, že máme oba super telefon. Reakce většiny Androidistů je buďto "A k čemu to potřebuješ?", "A proč sis jako nekoupil Samsung?", nebo "Máš root?". Z toho vyplývá, že zatím co uživatelé Maema si byli schopní třeba na oficiálním maemo.org i normálně popovídat, tak s Androidem tohle nejde, každý jen stahuje a nejvýraznější reakce od stahovačů jsou nadávky na nefunkční linky, key*eny, cr*cky, ...

Možná na tom je už i Symbian podobně, já jsem ale navyklý na to, že uživatelé Maema se zdraví.

Správa a údržba systému, úpravy

Pokud jste jako já ujetí na ukončování aplikací, tak na Androidu vás to rychle přejde. Systém si dělá s RAM co chce (lazy alokace- pustím aplikaci, zabere si RAM, po vypnutí neuvolní ani bit. Když spustím jinou aplikaci, která potřebuje víc místa, tak se teprve ta předchozí uklidí). Ukončování aplikací probíhá šipkou zpět, některé se ale jen minimalizují. Zezačátku jsem je následně ručně shazoval, ale proč to dělat, když telefon vydrží od rána do večera ať se snažím jak chci?

Pokud jste můj otřesný středoškolský sloh přežili a dočetli jste až sem, tak vám děkuji. Nějaký obrázek o telefonu máte, takže je ideální příležitost oznámit vám pro mě zásadní nedostatek kapacitní obrazovky. Kdybych ho napsal na začátek, mohli byste taky kliknout na šipku zpět. Kapacitní displej má vážné problémy s rozpoznáváním dotyku pokud je přes 10 minut vystaven teplotě nižší, než -10 stupňů. Postupně přestává snímat některé pohyby, takže je musíte zopakovat a nakonec se stane provozuschopným, ale neovladatelným. Takže hudba hraje, máte otevřenou aplikaci a nemůžete dělat nic víc, než co vám dovolí tlačítka hlasitosti a vypínací tlačítko. Stačí telefon půl minuty prohřát a opět funguje.