Ano, kromě jinýho se při mši oroduje za zesnulé, to je pravda. Požádat o vykonání mše na úmysl dárce, případně jmenovitě za konkrétního (jedmoho či více) zesnulých je běžné. Že je to doprovázeno platbou je pravda, ty peníze připadnou církvi (aspoň myslím, že si je nenechá kněz, těžko říct).

Bezmyšlenkovité opakování fráze v tomto konetxtu má nulovej význam. Většinou jde ale o motlitby, ne o bezmyšlenkovitý fráze. Je fakt, že způsob jakým se to děje je dost mechanickej, to jo. Záleží na každým, zda jen odříkává slova nebo se skutečně modlí. To za něj nikdo nevyřeší, to musí každej za sebe.

Často to kněz dělá, že nasměruje myšlení. K té mechaničnosti a povinnýmu odsezení: jeden kněz si takhle vyzkoušel svoje ovečky. V průběhu mše blo normální čtení, jako vždy. Až skončila mše, řekl kněz, že by věřícím rád přečetl něco zajímavýho. Dal se do toho, za pár minut něco přečetl. A pak se zeptal, jestli tenhle text už někdy někdo slyšel. Nikdo ho neslyšel, přitom šlo o čtení při té samé mši, tj. řekněme před půlhodinou. Možná úsměvný, možná tragédie...

Nojo, sposuta lidí (a troufnu si říct že naprostá většina) se opravdu tak chová. Bývají dělaný mše i trošku ne-tradičním zúůsobem (dětský mše, mše s výrazným prvkem hudebním, ...), ty bývají živější, dynamičtější.

Vždycky mě uchvátí černošský protestantský spirituály zpívaný pži mši, jak se tam hejbou a zpívají a tleskají, úplná paráda, to je panečku život

Ale pokrok tu je, už se neleze na kazatelnu, no ne?

Pavel