Já nikdy účty moc neřešil.
Do Windows 7 jsem měl vždy "neomezený účet", to, co se nabízí automaticky při instalaci OS. A vždycky jsem všechny své PC nějak propojil, viděl jsem si z jednoho do druhého. Měl jsem automatické přihlašování (přes control userpassword2 či co…)
Od W7 dělám jedinou změnu v tom, že se k účtu nepřihlašuji automaticky, ale to "asdf" tam musím pokaždé naklovat ručně. Samozřejmě, lokální účet, žádnou synchronizaci a cloudy nepotřebuji, vystačím si s domácími nástroji. Synchronizace opravdu citlivých dat do cloudu, v čitelné podobě… to bych musel být padlý na hlavu. Opět neřeším nějaké omezené účty či co to je, prostě používám to, co je tam po čisté instalaci. UAC mám zapnuté, některé kroky při instalaci něčeho musím odsouhlasit. Případně občas musím něco spustit jako admin.
Asi se nechovám úplně nejbezpečněji, ale kašlu na to. Kdysi tu působil evangelista Vladimir, jeho články (napasované ještě na XP) jsem sice pečlivě četl, ale stejně jsem se jimi neřídil. Jen dodám, že jsem za Mikrotikem se zakázaným jakýmkoliv přístupem na něj zvenčí.
Pro mě je základem spousta záloh (OS, dat). V případě nějakého problému (nevybavuji si, kdy nastal… snad před řadou let, když jsem testoval limity Partition Magicu) to prostě dám relativně snadno do kupy. Nikdy jsem si nehrál na data v knihovnách či C:\Users, jak to tlačí MS, vše mám na D (jistě, pokud si nějaký program či hra nějaké nastavení uloží na céčko, neřeším to - a čas od času "Users" komplet zálohuji). Veškeré moje dokumenty jsou vždycky na jiném fyzickém disku než je C. Obvykle mívám v PC tři disky, C = OS, D = data+hry, E = sklady a zálohy, data z déčka co pár dní zálohuji i na E, i ve více verzích. A samozřejmě i mimo konkrétní PC, tedy do LAN, NAS, externích disků.