S tím druhým odstavcem bych se přel. Hrou proti počítači se můžeš naučit hrát proti počítači, ale ne proti lidem. Znám matfyzáka s červeným diplomem, který na fakultě objevil šachy. Přečetl bůhvíkolik knih a sehrál proti počítači nespočet partií. Dokonce jsem slyšel že kvůli tomu neměl čas ani na pivo . Bylo to na začátku devadesátých let a ten program byl myslím ChessMaster3000. Za rok se přihlásil do šachového oddílu a v přeboru D obsadil s přehledem poslední místo. A přitom proti počítači byl úspěšnější než jeho soupeři.
Tahal to šablonovitě, podle abstraktních všeobecných pravidel - věž na volné sloupce, brát pěšcem k centru a tak dále. Neříkám, že ta pravidla jsou absolutně k ničemu. Jenže soupeři sledovali nějakou vlasní myšlenku, a je jedno že na úrovni čtvrté výkonnostné třídy a třeba i děravou - dalo by se říct, že nehráli tak, jak je zvykem mezi slušně vychovanými počítači.