BF: Všechno šlape až do dne, kdy máš víc USB zařízení než je zdraví rozumné. Klávesnice, myš, mikrofon, RGB lampa č. 1, RGB lampa č. 2, jedna webkamera, druhá webkamera (protože jiný úhel, že ..), Backlight LED RGB pásky na monitor, větrák, podsvícená podložka pod myš, tři externí HDD, víceportový adaptér do kterého je zapojený HUB PORT 2 a ten krmí HUB PORT 3, USB repráčky.
A pak to přijde: "Nemám žádný volný port USB!"
PCIE slot kam bych mohl zapojit dejme tomu "4x3.1 USB" ? Zabrala ho velikost kolosalního GPU, který žere víc wattů jak dětský tábor.
Tak co teď? Jasně, je tu HUB, ale jaký? Ty levné jsou spíš loterie. Maximálně jedno slušný Ačko, těch je ale hodně ruzných typů kvality a jsou často omezené na [USB-A USB 2.0] kvality odpovidající plastikové hračce z Kinder vajíčka. Co tedy dělat. Odpověd je jednoduchá, použijte USB Type-E.
Přejít na článek
Aplikace se obvykle instalují na vnitřní úložiště. Pokud patříš mezi vyznavače androidů z vyšším číslem,tak už na SD nic nenainstaluješ a když ano,tak to bude pomalé a bude se foun sekat.
Android to má s těmi "úložišti" trochu složité. Tam jsou v souvislé vnitřní paměti vytvořeny podivné struktury, které mají název "systém", "data", "cache", "intSD" a jiné.
Přehled ti může poskytnout na př. aplikace link2SD. V ní se dají nejen přesouvat aplikace mezi "vnitřní a vnější" pamětí, ale také mazat cache a jiné zhůvěřilosti.
Mám jen 8GB paměti a externí 16GB kartu. Na ni dávám pomocí link2SD aplikace, které by jinak nevešly do interní paměti. Vše funguje a nic se neseká. Ani takový kolos, jakým jsou Služby Google, nebo navigace Mapfactor s mapami.
Android 4.2.2 Jelly Bean.