Ve zpětným pohledu se říká, že na to špatný zapomeneš. V mým pohledu tam byli bohužel špatní někteří bratři ve zbrani - holt vypatlaný magory najdeš všude a prakticky platilo pravidlo "Pakárnu si dělá každej sám", tj, když nehrál podle pravidel ať už od gum, nebo od staršího čísla, tak měl samosebou mazec.
A nelituju toho, že jsem tam byl, někdo to považuje za ztracenej rok života, já to považuju za zkušenost, kterou jinde nenabereš (nepočítám do toho řvaní a buzeraci od velitelů a dřinu na cvičišti). Jezdil jsem jako řidič BVP společně s tankama a jezdili jsme velmi často a hodně, takže nemůžu říct, že bych zahodil rok života jen proto, že jsem za tu dobu už nemakal a nevydělával prachy. Ne vše se dá v životě hodnotit penězi. Zážitky z vojny patří k životu chlapa, to co jsme dělali s kamarády tam, ničím nenahradíš.

Ano, to nucení k čemukoliv jsem tam taky považoval za porušení lidských práv. Místama to prostě byla šikana ze strany některých velitelů, kteří si tím akorát léčili komplexy a nutili nás, abysme měli dokonale napnutý prostěradla a perfektně upravený barety na hlavě, přičemž sám sloužil za vzor tomu, jak to nemá být.
Na druhou stranu - disciplína byla nutná, kdyby si každej dělal co chtěl, tak si představ, jak by dopadla mobilizace. A pokud by byla, tak věř tomu, že sice první půjdou ti, co tam teď jsou za prachy a dobrovolně, ale pak půjdou všichni, i ti, co na vojně nebyli. To je tvoje občanská povinnost a její neuposlechnutí by mohlo být bráno jako vlastizrada - pokud se to někomu nelíbí, může si najít jinej stát a tam se přestěhovat a získat tam občasntví. Nejsem si tím 100% jist, však on mi to tu někdo potvrdí, nebo vyvrátí.