Slovní úloha pro děti základních škol
Tááák, vyzkouším si Vás. Na email mě došlo zadání slovní úlohy, která se dává žáčkům základní školy. Zajímavé, že děti ještě „nedeformované“ školou úlohu vyřeší, za to vysokoškoláci s tím mají problém. Tedy jak kdo, samozřejmě! Ono někdy méně znamená více, stejně bych to přirovnal i k řešení jednoduchých úloh. Vysokoškoláci přemýšlí zbytečně složitě, v úloze vidí možnou rovnici, přitom výsledek jde vypočítat jednoduše z hlavy. Trefná ukázka, že když se moc přemýšlí, výsledku se nedopočítáte. Dost však k nápovědě, pojďte si to zkusit.
Čestně přiznám, že jsem to vyřešil úvahou správně, ale až na druhej pokus. Vzalo mi to tak 3 minuty. Řešení je opravdu jednoduchý, složitých rovnic netřeba...
Pavel
ty kočky byly horší, na ty jsem si musel vzít kalkulačku (a samozřejmě jsem se ztratil a napoprvé nepočítal s osmi, ale sedmi)
jinak trivka.
No nevím - princip triviální, ale mě to zase odhalilo slabiny v aritmetice
. Počítal jsem to asi na sedmkrát...
covece, tabulkovy program je na tohle lepci
Ale zjistil jsem, že pro lidi je docela těžké pochopit tento "vtip".
<a> Ahoj Míro.
<b> Ahoj Míšo.
<a> Víš jak jsme ti říkali Píra Maulů?
<b> Ano, vím jak jste mi říkali Píra Maulů.
<a> Poznal jsem kluka a on se jmenuje Lukáš Šustr, tak si to přeber...
To je jak s tím cvrčkem a prckem...
vysvětlí mi to někdo? (jmena neznám, jestli je to podstatne)
Míra Paulů Šukáš Lustr
já zase počítal ty kočky asi 10x než mi to došlo
Je v těch kočkách nějakej trapně jednoduchej fígl, nebo se to normálně násobí? Já bych to prostě počítal, ale podle toho, co tady všichni píšou, tak chytám pochyby.
Už se to tu řešilo přede dvěma měsíci
http://pc.poradna.net/question/view/165384-kolik-no hou-se-nachazi-v-autobusu
Řekni nám cvrčka a prcka
.
To neznáš? To už vyprávěl Vladimír Menšík, někdy v osmdesátým a nejspíš i Josef Bek....
Potká Cvrček Prcka.
Nazdaaar, co děláš, jak se máš?
Ále to víš, cvrkám, cvrkám, ale co ty?
Čoveče už mi to nějak nejde....
Na stejném principu je údajná příhoda o slavném matematikovi Johnovi von Neumannovi - je dost známá:
Řešení některých úloh, které člověka napadne jako první, nemusí být to nejlepší: John von Neumann jednoho večera večeřel s přáteli. Jeden z nich mu předložil problém o mouše a vlacích. Úloha zní takto: Představte si dva vlaky jedoucí rychlostí 20 mil za hodinu po jedné koleji naproti sobě. Když jsou vlaky 20 mil od sebe, z jednoho vlaku vylétne moucha a letí rychlostí 60 mil za hodinu naproti druhému vlaku. Tam se okamžitě obrátí a letí zpátky k prvnímu vlaku. To se opakuje, dokud se vlaky nesrazí a mouchu nerozmáčknou. Po jak dlouhé dráze moucha letěla? John von Neumann odpověděl okamžitě. „Jak jsi to udělal?“, zeptal se přítel. „Jednoduše“, odpověděl von Neumann, „sečetl jsem nekonečnou posloupnost“, a pokračoval ve večeři.
To o něm určitě napsal/tvrdil Dick Feynmann, podobně mluvil také o Edu Tellerovi.
Cynik!
Určitě ne, Feynmann je fajn.
Už to tady na poradně určitě zaznělo, ale klidně doporučím znova výbornou knížku od Dicka Feynmanna "To snad nemyslíte vážně"
Ty voe
.
Tak to byl fakt vopruz.