jak ten cas leti... otisky tam byly, v soucasnosti uz ne, ale drive to bylo. At zije IBM

Zde hodně záleží na velikosti a stáří, respektive na hustotě zápisu disku. Obecně čím menší disk tím je naděje na získání dat z přepsaných částí větší. Je to dáno velikostí oblasti kde jsou data uložena – u starších disků (cca do 8-10GB) bylo místo zápisu „větší“ a tím pádem byla data uložena i v bezprostředním okolí zapisované oblasti – přesnost nastavení hlav nebyla tak vysoká jako u dnešních disků. Tohoto jevu se využívá při čtení přepsaných dat. Bohužel u disků s kapacitami nad 15 GB je přesnost a hustota na takové úrovni, že nevznikají výše uvedené zbytkové zápisy. U současných disků je hustota natolik vysoká že by se při normální technologii magnetické domény vzájemně ovlivňovaly a časem by docházelo k samovolné ztrátě dat. Tomuto zabraňuje technologie „Pixie dust“ patentovaná IBM. Zjednodušeně jde o vrstvu sloučeniny ruthenia která je mezi substrátem plotny a datovou vrstvou. Tím se docílí vytvoření magnetického pole orientovaného vertikálně, čímž se částečně eliminuje ovlivňování domén v horizontálním směru.