Smysl verše v Máchově Máji

Baba proste pred coitem pojedla bonbony s vuni /prichuti/ ruzi. Pri vyvrcholeni se ji z utrob vydral plyn, ktery cichove receptory basnika vyhodnotily jako ne nepodobne teto kvetine. Co je na tom nepochopitelneho?

No, kdyby ta baba sežrala romadůr nebo olomouckej, nenapíše Mácha Máj ale Dantovo Peklo.

Remca - budu oponovat. Žádný, opakuji žádný sejra nesmrdí.
A takový Romadůr, nebo Olomoucké, ve sklenici , zalité pivem, a nechané tak hoďku na sluníčku, a potom čerstvý "boží dar", /na který se tak těžce vydělává/, máslíčko, a vychlazený pivínko - ježíš - teď si připadám jako Pavlovovi psi.

Sem nikde neřek', že ty sejry smrděj, jen lidi, co to sežerou a neumejou si raťafáky. Já je naopak taky velice rád, teď jak jsi to tady živě popsal, tak mi tečou z dršťky sliny jak cikánova šála. Jednou jsme na školení v Pardubicích s partou asi deseti lidí šli do putyky a tak si všichni dali smažené Olomoucké neboli tvargle či jak to nazvali kamarádi z Moravy. To víš, že pivinka pak tekla. Číšník to přines' a pravil: Pánové, du pracovat jinam.

Nevím, jestli to ještě v Břeclavi existuje, ale bývala tam za totáče hospoda Budvar.
Topinky s mrakem česneku - se šunkou, s tatarákem, se sýrem normálním - a s "holomóckéma" - normálníma, na tenké plátky, a nebo se smaženýma.
Když jsme tam někdy na služební cestě zavítali, tak i jako šofér jsem si musel dát jedno malý, protože na to pít limču, by byl smrtelnej hřích.
Kdyby se tu vyskytoval někdo z tohoto regionu, dejte, pro zajímavost vědět.
Až se mi zaleskla slza ve voku.

Jo, tak tomu říkám pravá poezie.

Až se mi zaleskla slza ve voku.

Mně taky, už samotná představa toho odéru mne pálí pod víčky.

Asi mám nějakou alergii, ale když na mne někdo dýchne česnek (poté co si vykloktal pivem), probudí se ve mne dávno civilizací potlačená šelma. V tu chvíli bych mu utrhnul a rozšlapal hlavu...

Neexistuje. Nejmenovalo se to ještě jinak?
Eventuelně, nevzpomeneš si na její polohu?

Skoro mám pochyby, že se Budvar v BV za totáče někde čepoval. V Hodoníně byl mj. Radegast a Prazdroj (holt, hornické město), ale v BV byly většinou akorát ty sra*ky z místního pivovaru.

L-Core - ty jsi na to kápnul, a já jsem sklerotickej vůl.
Bylo to v městečku, kde "za vojáčka ňa brali".
Mnemotechnická pomůcka - socha T.G.Masaryka - jak mně tohle mohlo vypadnout.
Všem, které jsem mistifikoval, se hluboce omlouvám.
Ale ta slza v oku, a slintání, u mně pokračuje.

socha T.G.Masaryka

Washington?

<ktomuOT>
Asi tak v roce 1982 jsme šli v Praze „na jedno“ (myslím, že se ten podniček jmenoval „U Betlémské kaple“). Když jsme si objednali, přisedli si k nám nějací nově příchozí Němci (tzv. dederóni z NDR). V tu chvíli i přišla osoba číšná, dala nám po pivku a udělala čárky na účtence.

Jeden ten dederón mi sebral mé pivo, z poloviny jej vypil, postavil před sebe a pravil: „Ich bin somry já!" jako bych se z něj snad měl „potento“.

S ledovým klidem jsem si počkal,až přinese číšník pivo jemu (a udělá mu čárku), potom jsem mu to oplatil. Vzal jsem mu pivo, vypil ho na ex a prohlásil: „Ich bin taky somry vole.“ Řekl bych, že šokovanější byl tenkrát on…

… S dederony byla vůbec sranda. Praha jich bývala v létě plná a obvykle se i chovali tak, jakože jim Praha snad patří a Češi jsou jejich lokajové či co.

Málokdy jsem chodil bez kytary a často se mi stávalo, že mne nějaký oslovil a ptal se německy něco ve smyslu, kde jsem ji koupil, nebo tak nějak. Pro takové případy jsem měl nacvičenou větu, kdy jsem mu německy sdělil, že německy nerozumím, že mluvím pouze český (Ich frštén nicht dojč, ich šprechn zí nur čechis).

Jednou jsme zase s kámošem byli v Nerudovce „U Dvou sluncí“ a objednali si pivní sýr. Číšník přinesl každému talířek se sýrem posypaným paprikou, s cibulí a ošatku chlebů a v tu chvíli si k nám přisedly dva páry hovořící německy.

Jali jsme se sýry „hňahňat“ s trošky piva a museli se přitom tvářit děsně natěšené, jelikož ti dva němečtí mladíci nás pozorovali podobně, jako hostinský pana Peška v pohádce „Obušku z pytle ven“ ve scéně s neviditelnou jitrnicí. Když jsem si „dohňahňal“, opaprikoval, opepřil atd., namazal krajíček chleba, s chutí jsem se do něj zakousl tak naproti sedící „inostraněc“ polkl naprázdno. Nabídl jsem mu ošatku s chleby a ukázal mu, ať si také dá. Kámoš zase nabídl tomu druhému.

Ti Němci si pak s plnými ústy říkali něco jako „šmak“ a když přišel číšník, objednali si také sýr. No a pointa nakonec. Jejich slečny si celou dobu, co byly sýry na stole držely nosíky, aby jim do nich nepronikla ani molekula vůně sýra a tvářily se značně útrpně. Docela by mne zajímalo, jak dlouho jim pak nedaly pusu.
</ktomuOT>

Nechci se dotknout klasika, Máj je impozantní, bohužel po přečtení Máchova deníku obsahujícím detailní popis básníkova bouřlivého sexuálního života se nemohu zbavit dojmu že tím básník nic myslet ani nemusel. Že onen verš může být pouhým projevem tzv. genitální meliorace, čili únikem mozkových buněk do pohlavních žláz. Diagnózu detailně popsal J.D.C., Němý Bobeš.

Dcera mi poslala bezva vtip, ten by trošku odporoval úniku mozkových buněk do pohlavních žláz.
Bůh přijde za Evou a Adamem. Zeptá se kdo z vás dvou chce čůrat ve stoje. Adam hned vyletí , že on. Tak dobře. Eva se ptá a co dostanu já.
Mozek Evičko , mozek.

Ty čůráš ve stoje?

Zmysel to nema, to len basnici boli priekopnici vo vyvoji pseudonahodnych generatorov (slov) Ani k tomu nepotrebovali pocitac. Mozno stacila flasa niecoho paleneho, a pochopi to len ten kto sa dostane na rovnaky "level"