Odpor a impedance kondenzátoru, pochybnosti v úvaze
Dnes jsem sám sebe zaskočil. Přiznám se, že jde o naprosto základní znalosti, ale i tak...
Pokud vezmeme impedanci obecně jako Z = R + jX, pak má reálnou složku (ohmický odpor) a jalovou/imaginární složku (reaktance).
Ve střídavým obvodu se u ideálního kondenzároru uvažuje Z = -jX, tj. R = 0Ω. Prostě impedance má jen imaginární část a je závislá na frekvenci, tj. X = 1 / (2*pi*f*C).
OK, a teď zapojíme kondík v obvodu stejnosměrnýho proudu, ten má f = 0 Hz, tj, Z = -jX = nekonečno Ω. Tj. v ustáleným stavu (odezněl přechodný děj) je impedance nekonečná a proud přes něj neteče. OK, to je jasný. Nicméně, dá se pořád říct, že jeho odpor, myšleno ohmický odpor je nulový?
Tj. dá se říct, že odpor kondenzátoru je ve stejnosměrným obvodu nulový? To je to, čím jsem dnes sám sebe zaskočil a zrozpačitěl.
když proud neteče, odpor nemůže být nulový (to by byl šlus), ale naopak nekonečný.
No a jak se vypořádáš s tím, že R = nekonečno Ω (jak říkáš ty) a ve střídavým obvodu ti impedance s rostoucí frekvencí klesá a platí Z = R -jX přičemž to mínus nehraje roli z hlediska absolutní hodnoty impedance (|Z| = (R^2 + X^2)^1/2).
úplně jednoduše. Impedance má smysl pouze u střídavé složky. Vem to prakticky: kondíkem ti projde jen střídavý proud, stejnosměr jím bude na 100% (u ideálního modelu) odfiltrován. Takže pokud budeš mít na kondu zároveň 100V stejnosměr složku plus 4,5V střídavý, proud poteče jen díky střídavé složce. No a samotná hodnota impedance opravdu záleží na frekvenci, ale odpor a impedance jsou dvě rozdílná zvířátka.