32GB byla jedna z kapacitních bariér. Není to ta možnost, že by si některé části sw neporozumněly? Teda to by se ale týkalo počítače starého minimálně 15 let (tehdy byla i ta velikost 120GB poměrně normální a také bylo normální, že navzdory proklamacím ji tehdejší počítače nezvládali, řešilo se to programem od výrobce disků, který obsluhu biosu (int 13) nahradil svojí a totéž udělal na vyšších úrovních).

Já bych zkusil nabootovat do linuxu a podíval bych se tam, co vidí ve srpávci disků on (asi je jedno jaká distribuce, používám třeba mint, ale dá se použít cokoliv). P5edtím bych se podíval, jestli ho windows vidí správně - jméno výrobce ani modelu disku neni zkomolené. To samé bych zkontroloval v nastavení biosu, jestli vidí správnou velikost a pokud zobrazuje další infoormace i ty.

Správce disků linuxu se dá použít docela dobře (i když jeho možnosti jsou dost podobné tomu windowsovskému, tj. ne tak rozsáhlé). Případně se dá doinstalovat gparted (bežně v distribuci neni, nedávno mě překvapila distribuce pro raspberry (raspbian), kde kupodivu je), ale nemyslím si, že by to bylo potřeba.

Staré HDD mívaly také jumper na omezení kapacity, kvůli kompatibilitě se starším hw (třeba právě na těch 32 GB). Ale to asi není normální aby byl aktivovaný, aniž byste o tom věděl.