Někdy si říkám, že zvukař musí být hluchý. Dřív se to vysvětlovalo tím, že nevěřili svému sluchu a koukali na rafiky mixáku, které ale měli tu nevýhodu, že nerespektovaly fiziologický vjem (proto zkušení zvukaři se neřídili jenom tím). Dneska v době počítačového zpracování, kde je možné takové věci přesně vypočítat, taková výmluva nemůže projít.
Ale tak u filmů to ještě chápu (i když to považuju za pitomé), ty jsou určené pro zdravé lidi. Ale nevím, jestli jste viděl, jak vypadají zprávy pro sluchově postižené (vysílá je česká televize někdy kolem osmé večer), to si vždy říkám, že musí mít z toho nesmyslného hudebního podkladu děsnou radost (přitom v "normálních" zprávách nic takového neni).
Jestliže hudba (vjemově) přehlušuje slova, pak nevím, jestli se ještě dá mluvit o podkresu.
Ale s tak vážným případem jsem se už dávno nesetkal, to bylo běžné ve filmech přelomu tisíciletí, stejně jako zběsilé šoupání zvuku zleva do prava, měl jsem za to, že už se zvukaři uklidnili a nemají potřebu přehlušovat slova nebo ukazovat, uživateli, že má opravdu stereo.
Může to také být nějakým nastavením TV, při kterém mluvené slovo skoro zmizí.

Zákon byl na reklamy. Od té doby se taky hůř vystřihují, nejsou totiž na časové ose tak dobře vidět (rozdíl víc jak 10dB byl na lineární ose opravdu propastný a reklamy byly tak vidět na první pohled). Že byly hlasitější nevadilo, televize měla vyrovnávání hlasitosti, které na přesně tyto situace reagovalo překvapivě dobře (když jsem to viděl na jiné televizi bez něj, nestačil jsem se divit, o co přicházím). Pokud jde o střih, používám už dávno jiný program, který mi náhled zvuku neukazuje, takže ani to už mi nechybí.