Dříve byl BIOS, ten předpokládal MBR disk, ze kterého vzal první sektor, načetl ho do paměti a spustil. Podle toho, co v tom sektoru bylo se pak začaly dít věci - když tam byl nějaký zavaděč, tak něco zavedl (DOS, Win, Linux, Grub - který umožňoval volbu, přímo nějaký program, .... prostě ten sektor v sobě něco měl a co to udělalo, to to udělalo)

Teď je UEFI, které používá GPT dist, kde najde EFI partišnu která tak musí být označená a musí být FAT32 a na ní najde nějaký soubor podle toho, co má v CMOSce, ten soubor nahraje a spustí a pak se začnou dít věci. Ale ta EFI partišna není problém Linuxu, ale toho UEFI (nové verze BIOSU), které místo na první sektor hrabe do FAT32 partišny a tam teprve hledá, co by tak asi nabootovalo.

(Patrně ještě nějakou dobu půjde v UEFI zapnout nějaký compatibility systém emulující BIOS, co načtě první sektor MBR disku a věco pojedou postaru, ale výhledově se s tím už moc nepočítá)

Jinak, protože ten EFI je 99.99% času jen pro čtení a nepracuje se s ním, tak FAT32 bohatě stačí, aby se odtamtud načetl "boot sektor", teda boot soubor. Prostě tuhle trapnou partišnu ber jako součást BIOSu, stejně jako to kdysi byl ten první sektor na disky, co musel končit 55AA.

Linux nadále může být nainstalovaný klidně na jediněm oddílu s ext2-3-4 dle libosti. A samozřejmě tam takových různých linuxů může být spousta, v různách kombinacích.