Čím víc, tím líp. Já používám BD a externí disky. Kromě toho mám soubory na více počítačích v síti.
Optický disk má tu výhodu, že je nepřepisovatelný, jednou vypálená data tam prostě jsou. Zatímco u flešky nebo externího disku hrozí, že je systém (nebo virus) v nějakém zmatení přepíše.
Problém je, že blu-ray mají 25 nebo 50 giga, ještě existují 100 giga, ale s těma nemám moc dobré zkušenosti (navíc je mechaniky běžně nepodporují). Nevím jak u blu-rey, ale u DVD platilo, že jednovrstvá jsou o něco spolehlivější (BD ale už nejsou slepená, tam jsou ty vrstvy nanesené jinak).
Absolutní jistota neexistuje, vždy je nějaké riziko selhání, ať už vinou média nebo vinou obsluhy. Ale když vezmeme riziko selhání jedné zálohy třeba 5% (jenom jsem si vymyslel číslo a doufám, že skutečnost je minimálně o řád lepší), tak když ji uděláme dvojmo, tak už riziko, že selžou obě současně je 0,25%.
Osobně zálohuju (fotky, rodinná videa, tvorbu) právě dvojmo na optický disk, a potom dvojmo na externí harddisky, jinak pracovní kopie mám buď v počítači nebo na třetím harddisku. Ještě si občas říkám, že bych jednu kopii mohl dát k příbuzným na venkov; geografická odlehlost by jistila případné lokální živelní pohromy, ale to jsem zatím neudělal. Už jsem dost dávno nemusel ze záloh nic obnovovat, ale to tak bývá, pokud je člověk připravený.
Ještě jedna poznámka, u těch fotografií a videí si dělám kontrolní součty. Tím mám kontrolu, jestli se náhodou tomu souboru něco nestalo (z historického důvodu používám CRC32, což na úmyslné poškození není dobrá volba (upravit soubor tak, aby se nezměnil CRC je snadné) ale pro případ náhodného poškození to bohatě stačí). V minulosti jsem řešil právě problémy se "stejnými" soubory, které nebyly stejné, musel jsem je jeden po druhém procházet, takto mi u nich vznikne chyba crc a hned vím, které jsou vadné.