Prostě triviální ukázka, že se i hodně nepravděpodobně věci dějí docela často. (Teda spíš, že se docela často stane nějaká věc, jejíž pravděpodobnost naprosto nepatrná.)
Pokud mince očíslujeme 1..20 a jejich strany budeme brát jako panna/orel = 0/1 (bez újmy na obecnosti) tak je můžeme brát jako binární číslo s 20 bity. Pravděpodobnost pro každou minci je nezávislá na všech ostatních mincích a je 50/50 pro pannu/orla.
Zároveň je zaručeno, že při kařdém hodu nějaký jeden z těchto výsledků nastane. (Pokud pomineme případy, že mince zůstane stát na hraně, nebo ji ukradne kolem letící racek ... prostě bu%d padne panna, nebo padne orel.)
Tím pádem je pravděpodobnost každého z výsledků stejná jako pravděpodobnost libovolného jiného výsledku a počet různých možností je 2^20 , takže pravděpodobnost každé z nich je 1/ 2^20, čili o něco málo menší než 1:1.000.000. (2^10 = 1.024, 2^20 = (2^10)^2, tedy 1.024*1.024 což je o něco víc než 1.000*1.000=1.000.000 ).
Tudíž ten hod s označenými mincemi je takovým triviálním případem, kdy je spousta různých možných výsledků, každý z nich je velmi málo pravděpodobný, ale zaručeně jeden z nich nastane.
---
Současné CPU, GPU, RAM, SSD používají bambilióny tranzistorů. Tloušťka přechodu v takovém tranzistoru je tuším 20 molekul (ale možná se pletu a je to 20 atomů) - šance, že se jeden konkrétní takový tranzistor porouchá je velmi malá, ale zase ty počty těch tranzistorů jsou velmi velké - takže šance, že se porouchá alespoň jeden je už docela představitelná. Navíc každé překlopení tranzistoru vyžaduje určitou energii a při každém zápisu se jich překlápí hodně, při čtení se jich překlápí míň, ale pořad relativně dost a hlavně spousta z nich je v nějakém "úzkém hrdle", které se používá pořád pryč (nejrůznější řadiče, cache a jiné oblíbené datové cesty)
Porouchat se může nejen nějakou nečistotou, chemickou reakcí, přehřátím, přepětím, ale i například prostým rozpadem pár atomů. Ačkoli poločas rozpadu (doba, za kterou se v průměru rozpadne 1/2 vzorku) je hodně dlouhý, tak je to jen statistika, která neříká pro daný atom nic moc - může se rozpadnout hned, za chvíli, nebo až skoro jako poslední.
Takže tu máme velkou spoustu šancí na nějakou chybu, i když jednotlivé chyby mají nízkou pravděpodobnost že nastanou, tak celková pravděpodobnost nějaké chyby je docela vysoká. Proti tomu se bojuje různými samoopravnými kódy, redundancí, kontrolními součty a tak. V průměru se tím drží informace přijatelně dobře, ale v konkrétních případech může disk zhavarovat prakticky kdykoliv.
I věci s hodně malou pravděpodobností se prostě stávají docela často.
---
Takže ti výrobce/prodejce/... můře říct, kolik disků zhavarovalo první rok po výrob+ě, kolik druhý rok a tak podobně, může ti z toho vypočíst i průměrnou dobu životnosti, nebo pravděpodobnou dobu kdy "umře" dané množství disků (a podle toho nastavit cenu a záruky, aby se to v průměru vyplatilo tak, jak mu vyhovuje), ale pro jeden konkrétní disk, který zrovna funguje, ti nikdo nemůže říct, kdy přesně se pokazí. (opět vynecháme-li "nematematické události", jako že by leřel na kolejích, kudy za 5 minut pojede rychlík)