Ale no tak! init tu byl strašlivě dlouho, navíc se na něm nebylo co učit, protože byl skoro celý napsaný v bashi (kromě vlastního procesu init) - ten sis normálně četl. 
Přechod na systemd se odehrál pravda nedávno, ale kdo chtěl, mohl u initu zůstat.
Podstatou ale je, že IT je živý obor, tam se vzděláváš neustále, a nejen v Linuxu, protože se všechno vyvíjí. A podstata a zásadní výhoda Linuxu právě je ta, že všechno je veřejné a velmi dobře dokumentované, takže kdo chce, může se učit. Nemusíš platit žádná školení, certifikace, atd. atd., stačí jen chtít (a umět anglicky). Problém je, že spousta lidí hledá zkratky - a pak pláče nad rozlitým mlékem. Proto se také tak často objeví hláška "Ten linux je na hovno."
Takové "zkoušení" jako tu předvedl tazatel bych přirovnal k trefnému citátu Ludvíka Součka z jeho trilogie Cesta slepých ptáků (jen v opačném smyslu): je to jako když zkoušíte trefit zajíce se zavázanýma očima, při jízdě na kolotoči a s flintou s ohnutými mířidly.
edit: našel jsem přesné znění
Způsob, jakým McLaughin opřel obrovskou masu Rideru, stojícího na plameni, o sněžné pole, aby se bez smrtelného zranění posádky pomalu svezla do horizontální polohy, přirovnává velmi trefně a vtipně komodor F. C. Houston, vedoucí projektu Dyna Soar, k „zasažení běžícího králíka do oka, jsme-li na roztočeném kolotoči, na houpacím koni, máme-li zavázané obě oči a ohnutou hlaveň pušky. To není náhoda, to je fantastické mistrovství a výkon,
jaký nebude v kosmonautice stovky let překonán.