FAT je alokační tabulka. Pro každý cluster (skupina sektorů disku) na disku je v ní napáno, jestli je volný, nebo obsazený a kde je pokračování (prostě jednoduše 0=volný -1=poslení jinak číslo pokračování). Kromě toho tam může být příznak toho, že je cluster chybný nebo rezervovaný. FAT bývají obvykle dvě.
Ale pointa je v tom, že na HDD se FAT už dávno nepoužívá (microsoft odmítá zformátovat systémem FAT disky větší jak 32 giga i když minimálně do 2TB by to jít mělo), na tom byly postavené souborové systémy FAT. Používá se spíš ntfs, kde samozřejmě musí být taky nějaká datová struktura k tomu účelu, jen se jmenuje jinak. Pak teda ještě je exfat, ale ta na externí disky není moc vhodná (zejména kvůli její blbé podpoře ve windows (včetně windows 10)). Bývaly časy, kdy tak byl disk od výrobce naformátovaný. Po předchozích špatných zkušenostech jsem takové disky rovnou formátoval na ntfs (ono to, že v linuxu byl disk funkční i poté, co ho windows po nekorektním ukončení (to nekorektní ukončení bylo tehdy vytuhnutím windowsu) odmítal mě totiž nijak neuklidnilo).

To, co tu někteří psali o souborech, ty se nachází v adresářích, to nemá s FAT nic společného, teda kromě toho, že do ní se musí systém dívat, když si v adresáři nějaký soubor nebo adresář vyhlédne. Ve fat jsou jen řetězce clusterů, to ke kterému souboru nebo adresáři patří tam neni, to je v adresářích. V ntfs je mft - Master File Table, ale podrobnosti nevím (podle názvu bych soudil, že tam je seznam všech souborů, narozdíl od systémů fat, kde je roztroušený po disku v adresářích), hrabal jsem se vždy jen ve fat.