To je dobrá připomínka. Data je potřeba pravidelně migrovat na aktuální média.
Děrná páska neni problém, s tím si poradí šikovnější kutil, i kdyby to měl skenovat a použít na to image processing. Ale cokoliv jiného už problém je, právě protože se to bez příslušné mechaniky nepřečte. (Ve východoněmeckých archivech je prý spousta pásek na kotoučích s daty, která nikdo neumí ani přečíst natož rozšifrovat.) A nemusíme chodit tak daleko 5.25" diskety už dneska přečte málokdo, 3.5" se ještě dají koupit i mechanika na ně (ale nezvládá třeba 1,7MB diskety kdy se speciálním formátováním záznam zahustil, dalo se dosáhnout snad až 2 mega, ale těch 1.7 bylo spolehlivé i na levných disketách (bývaly na takových disketách instalační programy (windows, office), jako způsob ochrany proti padělání)). Ale co třeba ZIPky, to už je archeologie a to nepočítám další ne tak rozšířené. CD/DVD/BD jsou technika, která už je taky za zenitem (do nových počítačů se ty mechaniky standardně nemontují) a je otázkou, jak dlouho tu s náma bude. HDD jsou závislé na USB, což je rozhraní staré 30 let (kromě toho i na SATA, ale to se z USB dá vyrobit). Když se rušily paralelní porty, taky se operovalo s tím, že je to 20 let stará technika (a USB tu máme už 30 let, podobně jako kdysi LPT prošlo taky několika revizema). Ale zdá se, že tohle rozhraní tu s náma ještě nějaké roky bude. To spíš dřív vymizí SATA podobně jako vymizelo PATA (známé spíš jako IDE).
Ono je o legrace najít nějakou videokazetu Hi-8 (vzhledem k jejich ceně je tehdy otec kopíroval na VHS (což z dnešního pohledu byla dost chyba, to je skok rapidní kvality dolů) a používal opakovaně). Už je to delší dobu, našel jsem jednu, o které nikdo nevěděl, jestli už byla zkopírovaná. Znamenalo to kromě nějaké té analogové televizní karty, vykopat starou videokameru, která zrovna byla v dobré náladě a kazetu nám přehrála.
Pak je tu ještě strach o formát dat. Zrovna u jpegu bych se nebál, to je tak všeobecně používaný formát, že ho snad někdo dokáže rozlousknout i za 100 let (kdy nás to nebude trápit), ale pro spoustu jiných to platit nemusí. Ono už jen otevřít holý text třeba v kódování bratří kamenických (nebo jakémkoliv jiném, před nástupem unicode jich bylo údajně 7) znamená trochu pátrání.
Je to problematika dost složitá, která se neomezuje jen na to, jak dlouho jsou čitelná data na tom kterém nosiči. Ale tak pokud se pohybujeme v normálních a ne geologických (nebo třeba jen archivářských) časech, tak je dost času se změnám přizpůsobit průběžně. Samozřejmě to neni zadarmo.