To je právě to, co nikdo neví. On ten odhad životnosti je na základě nějakých akcelerovaných pokusů a skutečnost může být jiná. Já jsem CD začal vnímat někdy koncem devadesátek a tehdy se řešil odrazný materiál (tzv. barvivo), začlo se zlatem, ale to je drahé, tak se zkoušelo stříbro, to ale korodovalo a bylo potřeba ho chránit před ovzduším a to už se rovnou může použít hliník, který je levný a odráží světlo stejně. A pak právě byla ta generace různých trvanlivých a trvanlivějších, někdy v té době se taky CD-R začly stávat dostupnější, při ceně kolem 50 korun za kus (a ne třeba 250). V době kdy jsem si za 1800 pořídil první vypalovačku už byla cena média 15 korun (tehdy bylo vypalování cholostivý real-time proces, muselo se všechno ukončit a ani nehnout myší, aby bylo úspěšné; dneska to v pohodě dokáže běžet na pozadí).
Tehdy právě nikoho nenapadlo, že stárne taky ten polykarbonát. Ono to neznamená, že si nepřehrajete originál Gotta (podle vzpomínek pamětníků se v českoslovenku na CD lisovala jen vážná hudba a Gott), ale spíš to, že při čtení se objevují chyby, které do určité míry dokáže přehrávač eliminovat. Ale jak jich je moc, tak to už nedokáže, ale pořád může ta chybějící data vynechat a vy nic nepoznáte (s datovými CD je to horší). Je to už několik let, co jsem zkoušel první CD a DVD a taky jich většina byla čitelná (a nepoužíval jsem zrovna nějak extra značkové, takže to spíš bylo překvapení, že jich nejde přečíst tak málo).