Dlhodobé uchovanie dát...

Ze školy si pamatuju vyprávění jednoho učitele, který se zabýval životností CD a DVD (BD tehdy ještě nebyly) a pak s tím byl na nějaké archivářské konferenci, kde se dozvěděl, že archivace znamená 350 a víc let a vy tady na nás jdete s nějakou archivací na 50 let! (Tehdy se věřilo v životnost lisovaných CD 50 let (respektive věřilo se na 100-200 let, těch 50 let pochází právě z toho výzkumu, jiný tým prý odhadnul 40 let), vypalovaných 25 a RW 10 let, to že limitem neni jen odrazná vrstva podle které se to ty roky stanovovalo, ale i hmota disku, která začne ztrácet průhlednost po cca 20 letech se zjistilo pozdějc, tehdy nikdo tak stará CD neměl).

Hlavně nic neriskovat a diverzifikovat. Teď jde o to, kolik dat máte. 20 TB disk vyjde na 350€ (22TB na 400€), vynásobte si to 2x a jste na 800, takže do €200 se nevejdete ani náhodou ani při dvou exemplářích (a podle mě 3 jsou minimum). No ale jestli máte dat míň (třeba jen 2TB), tak je ta ekonomika jiná, a možná se vejdete, to se ví. Samozřejmě to můžete dát i na kloud a vypálit na placičky a třeba ještě něco jiného, čím víc kopií, tím lépe, ale ta hlavní by měla být na HDD a případně CD/DVD/BD (hůř se s nima manipuluje, ale jsou nepřepisovatelná). (Pravděpodobnost, že selže jedna kopie je dost vysoká, pravděpodobnost, že selže i druhá, než to zjistíte a stačíte obnovit první je už o poznání menší a při třech ještě menší.)

Taky je dobré myslet na to, jak poznat, že jsou data v pořádku (je naprosto nereálné to zjišťovat prohlížením desetitisíců fotek a desítek hodin videí). Já třeba celé roky (dávno před fotkama a videem) počítám CRC32 který připojuju k názvu souboru (tím odpadá správa databáze, na které předchozí pokusy padaly). Dnes jsou pokročilejší algoritmy (md5, sha).

SSD bych pro dlouhodobé uložení neuvažoval, ty jsou navržené jako pracovní média s co nejvyšší kapacitou na úkor spolehlivosti (přičemž občasné ztráty se maskují redundancí, takže uživatel navenek nic nepozná) vymýšlí se techniky vícehladinového nabití té kapacity (to jsou ty zkratky jako TLC (Three Level Cell), QLC (Quad) a obecně MLC (Multi), prostě buňky nenesou jen nuly a jedničky, ale i půlky nebo třetiny, nebo menší části). Teda jsou dvě architektury NAND a NOR a teď nevím, které z nich jsou ty spolehlivější, co netrpí ztrátou paměti ale ty rozhodně nejsou normální a selhávají taky (kdysi ve škole někdo vyprávěl o tom, jak nějaká mašina zapomínala firmware, který byl uložený pochopitelně v té spolehlivější, pomohla až výměna toho paměťového čipu).

Pro ml1:
Prosím o vysvětlení postupu realizace a děkuji.

https://pc.poradna.net/questions/3288844-dlhodobe-uchovanie-dat#r3289002
Taky je dobré myslet na to, jak poznat, že jsou data v pořádku (je naprosto nereálné to zjišťovat prohlížením desetitisíců fotek a desítek hodin videí). Já třeba celé roky (dávno před fotkama a videem) počítám CRC32 který připojuju k názvu souboru (tím odpadá správa databáze, na které předchozí pokusy padaly). Dnes jsou pokročilejší algoritmy (md5, sha).