Zálohování fotek na hdd
Ahoj lidičky,
příbuzná má velký množství digi fotek, zatím jsou kromě PC zálohovaný na několika DVD (další budou přibývat). Chtěl bych je ještě zálohovat na externí pevnej disk. Je rozumná tahle myšlenka? Zabalil bych fotky RARem bez komprese, buď na danou velikost archivu nebo třeba po 100 kusech a s velkým zabezpečením archivu, aby byla vysoká šance je z toho archivu zase dostat v případě jeho poškození.
Co vy na to?
Pavel
podle mě je zálohování na HDD ne zrovna bezpečné. Přece jen je to elektronická součástka a hrozí její poškození - pád, ESD, ukradení, atp.
Já zálohuju na DVD-RAM a myslím, že to je zcela nejlepší médium na zálohy. Samozřejmě že o ta média pečuju s velkou láskou
Ja taky. Otazka ale byla ohledne komprese fotek na (jakekoliv) zaznamove medium. Takze polopate: vytvorit na zalohovy disk (placku) adresare napr. dle data porizeni, pak do nich nakopirovat originalni fotky. Nepouzivat zadne komprimacni algoritmy (uz jen z hlediska "vypadku" dat - lip se to repairuje nestlacene). RAMky jiste vyzkouset
...
Nebyla! RAR jsem chtěl použít jen pro větší zabezpečení proti chybám, fotky archivovat bez komprese.
Tak už počtvrté, ach jo.
Pavel
Proc furt trvas na "presypani" dat komprimacnim algoritmem (i kdyz bez komprese)??? Prosta kopie je pro tebe nepouzitelna? Jsi paranoidni?
Copak jsem tu jedinej komu něco říká redundantní info připojený k datům z důvodu opravy chyb při čtení dat? Jde o to, když nastane fyzická chyba dat (poškození), tak za jistých okolností jde data obnovit na základě redundantních dat - to je právě to
o kterým mluvím.
Pavel
Ja ti rozumim, i tomu, co js chtel dosahnout opravnymi kody v RARu. Ale poskozenim archivu (i kdyz obsahuje opravne kody) prijdes najednou o vic fotek nez neprectenim jedne fotky na DVD.
Pokud DVD media a rozhodoval by ses mezi + nebo -, tak vol pluska, jsou proti chybam odolnejsi.
OK, pluska používám radši než mínuska, to už mi kdosi kdysi poradil. S tím poškozením archivu máš pravdu, to si uvědomuju.
Kdysi jsem se setkal s (podle mýho) geniální myšlenkou, šlo tehdy o ochramu obsahu disket proti poškození, ale šlo by to aplikovat i na cd/dvd. Bylo to docela jednoduchý. Disketa se vzala jako množina sektorů a tak se s ní i pracovalo, na úrovni sektorů a ne souborů. Pro zabezpečení n disket s daty se jich použilo n+1 tak, že na prvních n se uložily data a pak se to prohanlo nějakým SW, kterej (tuším) dělal jednoduchou operaci (snad XOR) postupně s celým obsahem následujících disket, až prošly všechny diskety tak se výsledek zapsal na tu poslední n+1. Pak v případě nečitelnosti diskety se zase všechny prohnaly tím algoritmem (kromě té vadné) a její obsah se dopočítal. Myšlenka prostá a geniální...
Pavel
P.S.: Programátoři, můžete se toho ujmout
To ma vzdy svoje hranice co sa tyka poctu poskodenych sektorov a moznosti opravy, zavisi od toho kolko tych redundantnych informacii mas (a nie je dobre jednoduche XOR).
Ako som pisal na HDD ak odidu sektory, tak je to napr. poskrabanim celej stopy, takze zvykne byt vadny cely kus zasebou iducich sektorov, takze tych redundantnych info by tam mysela byt kopa. To uz pri extremnej paranoi mi pride lepsie pouzit redundanciu 100% - a na to nepotrebujes ziaden program, urob si na tom HDD 2 oddiely, a vsetko si nahravaj 2x, raz na kazdy oddiel, redundancia 100% a ked sa na nejakom mieste vyskytnu chybne sektory tak mas data este na tom druhom oddieli.
Jo i ne. Jsou i jiný zúůsoby jak se vyhnout shlukům chyb v přenosovým kanálu, např. zapisovat data (bity/byty) do dvourozměrnýho pole po řádcích a ukládat je po sloupcích. Čtení probíhá naopak. Pak se shluk chyb změní v jednotlivý chyby daleko od sebe a je to...
Místo dvou oddílů na jednom fyzickým bych si teda radši doporučil dva fyzický
Pavel