Kdysi, v dobách, kdy Pentia nebyla ani MMX a 90 MHz bylo na procesor docela dost, jsem používal počítač rozložený na stole. Jednoho krásného dne (ano, vzpomínám si dobře, ten den nádherně svítilo slunce) jsem se přiblížil k základní desce a z mé ruky vyšlehl výboj v délce cca 5 cm, který i v tom slunci byl vidět - a bylo po procesoru.
Není tedy dobré statickou elektřinu podceňovat (ale ani přeceňovat a chodit v kovovém brnění).
A k těm doporučením: Není podstatné se dotknout ochranného vodiče/ústředního topení/vodovodu a podobně. Důležité je, aby tělo pracovníka bylo na stejném potenciálu, jako ohrožený předmět a naprosto to nemusí být zemní potenciál. Paradoxně se totiž může stát, že právě "vybitím" na potenciál naší kulaté matičky Země získáme vůči onomu předmětu (který nebývá uzemněn) nebezpečný potenciál, který jej následně zničí.
Je třeba dostat naše tělo a elektroniku (mluvíme o elektronice PC) bezpečně na stejný potenciál. V praxi povětšinou stačí, když se před montáží dotkneme elektroniky někde, kde se může případný náboj neškodně vybít (např. plechového krytu). Pokud použijeme nějaký "uzemňovací" náramek, tak, spíš než se zemí musí být spojen s chráněným předmětem a (což je důležité) přes poměrně velký odpor, který elektrostatický náboj bezpečně svede, ale neučiní z náramku amatérskou verzi elektrického křesla.
Uuuf!