OT: Angličtina a vykání :-)
Angličtináři prosím - jak je to v angličtině s vykáním? Já tvrdím, že v angličtině je jedno, jestli říkám "ty jdeš" nebo "vy jdete" nebo i "Vy jdete" (s velkým V), protože anglicky je to pořád you go (nebo you are going, samozřejmě, ale o to teď nejde). Spor se točí okolo toho you - oni mi tady tvrdí, že v angličtině se píše někdy You s velkým ypsilon, podobně jako třeba v němčině Sie nebo v češtině Vy. Podle mého nemají pravdu a pořád je to jen you s malým ypsilon, i kdybych psala prezidentovi 
Co myslíte vy? Uvítám i odkazy na spolehlivé a kvalitní stránky s angličtinou, kde by bylo srozumitelně vysvětleno, jak je to v angličtině s tím vykáním, ať jim to můžu ukázat 
Děkuju předem za odpovědi i linky.
Podle me anglictina nema vykani jako takove, ale pouziva se pouze titul Mr. (nebo Sir - treba v armade) a Mrs. O you s velkym Y jsem nikdy neslysel..
Jo, přesně o tom jsem taky přesvědčená. Můžu třeba velmi slušně říct:
Mr.Smith, could you please come a little closer? nebo něco podobného, ale pořád je tam you s malým y.
Pokud vím, tak oslovení you nerozlišuje tykání a vykání. Tykat začínáš až v okamžiku, kdy dotyčného oslovíš křestním jménem (nebo asi ekvivalantem - přezdívkou).
Samotné slůvko you tykání a vykání nerozliší, používá se v obou případech. Pochybuji, že by se v angličtině používal ekvivalent našeho Vy s velkým V.
Zase na druhou stranu v angličtině neexistuje naše možnost vykání a zároveň oslovení křestním jménem. Například paní Martino, atp.
Doufám, že nepíšu voloviny.
já, ty, on = I, you, he
my, vy, oni = we, you, they
Takže asi tak. Pouze Já je s velkým I.
Když jsme dělali titulky k filmům, tak pečlivě sledujeme, jestli už spolu... ehm..., ehm. Od té chvíle přecházíme na tykačku.
) Zarniwúp: Oslovení křestním jménem překládáme jako tykání. Dáma musí chlapovi povolit oslovení křestním jménem, jako u nás dovolit tykání. Angličtina nerozlišuje tykání a vykání, pouze důvěrné (přátelské, "domácké") oslovení křestním jménem.
Správně to píše náš mimozemšťan (pozemšťané, styďte se
Angličtina vykání samozřejmě má, ale jedná se o archaismus a nepoužívá se. Vykání/tykání se odvozuje od významu vět a konverzace. Psaní velkých a malých písmenek je IMHO hodně volné, ale v tomto ohledu jsem po tom nikdy moc nepátral.
angličtina má plošné vykání, archaismem je tykání. Thou = ty, you = vy. Na vykání jsme přecházeli pomalu, trvalo to pár století :)
Velkým a malým písmenem "Y" v oslovení "you" bych se příliš nezabýval.
Na rozdíl od mnoha jiných věcí jsou v této záležitosti angličtinu používající národy
maximálně benevolentní. Snad je to vhodné při komunikaci s osobou, které chceš
projevit úctu, případně v obchodním styku s důležitým partnerem.
Američané & spol. se snaží řeč co nejvíce zjednodušit, takže v běžném styku s těmito lidmi
narazíš tak akorát na předpřítomný čas.
Kdeže jsou věty typu : "Kdybych to byl býval věděl, co tam bude, tak bych tam nešel",
kterými nás mořili ve škole
No, Fuente, nevím, jestli Amíci moc zjednodušují, mně se to až tak nezdá
Některé obchodní statě jsou hodně "nebezpečné a brizantní" a záleží na slovíčkách, slovosledu, a hlavně např. způsobu vedl. věty podmínkové atp. 
kdybych to byl býval věděl, tak bych sem byl býval nechodil
Angličtina nerozlišuje tykání a vykání, zdvořilost v oslovování se vyjadřuje jinak - např. oslovením a příjmením "Mr. Smith, can I tell you..." - "Hi George, I must tell you...". Velké Y ve slově You se může (ale nemusí) používat v nadpisech článků, v dopisech v titulku a na konci (nikoli však v textu). Je to vyloženě formální a zřídka používané.
Velké You se běžně nepoužívá, jediné, kde ho angličané používají je v diskuzích. Pokud se v diskuzi oslovují "you" mají na mysli běžné "vy (ostatní)", "You" se pak použije v případě, že píšeme v takové diskuzi někomu konkrétnímu, tedy v případě, že You nahrazuje jméno. Je to tedy jen formální rozlišení a není nutné ho dodržovat.